Solární dermatitida u koček a psů
Solární dermatitida u zvířat se objevuje jako reakce světlé, bílé nebo poškozené kůže (depigmentace nebo jizvy), která není dostatečně pokrytá srstí. Vzniká, když je pokožka vystavována přímému slunečnímu záření či jeho odrazu.
Rychlost nástupu a závažnost projevů záleží na více faktorech – druhu zvířete, době vystavení slunci a intenzitě slunečního záření. Sluneční paprsky mají největší intenzitu v letních měsících mezi 9. a 15. hodinou. Solární dermatitida je čistá fototoxická reakce (spálení sluncem) a nemá vztah k hypersenzitivním reakcím kůže.
Solární dermatitida u společenských zvířat se dělí na solární dermatitidu nosu u psů, solární dermatitidu u koček a solární dermatitidu psů postihující trup a koncové části těla. Mezi nejčastější patří nazální dermatitida u psů a kočičí forma solární dermatitidy.
Kočičí solární dermatitida
Jedná se o chronickou dermatitidu zapříčiněnou slunečním zářením na bílých ušních boltcích, méně často na očních víčkách, nosu a tlamě. Je zapříčiněná opakovaným vystavováním slunečnímu záření. Může se z ní vyvinout aktinická keratóza anebo karcinom skvamózních buněk (dlaždicovité buňky kůže). Onemocnění se vyskytuje u bílých koček nebo u barevných plemen s bílými oblastmi na hlavě.
Klinické příznaky
Nejprve je možné pozorovat začervenání a šupinatění okrajů ušních bloků. Tyto projevy zánětu způsobují další vypadávání srsti a tím i výraznější vystavení kůže slunečním paprskům. V tomto stádiu onemocnění kočky většinou neprojevují žádné negativní reakce. Onemocnění se může vyskytnout už od třech měsíců věku zvířete. Pokročilé léze na kůži tvoří výrazné začervenání, odlupování kůže a tvoření strupů. Toto stádium je pro mnoho koček již bolestivé a dochází ke zhoršení lézí škrábáním.
Diagnóza
Suspektní diagnóza onemocnění může být vyslovena na základě klinického obrazu, barvy kočky a anamnestických údajů. Otázkou však nadále zůstává, zda je solární dermatitida primárním nebo až sekundárním onemocněním. Z diagnostického hlediska je při lézích na blocích zvířete nutno vyloučit dermatofytózu, notoedrový svrab, rány od jiných koček, vaskulitidu a možné omrzliny, lupus nebo pemfigus.
Léčba
Postižené kočky je třeba držet uvnitř v době od 9. do 15. hodiny. Zároveň je nutné zabránit jim vyhřívání se na slunci přes otevřené dveře nebo okna. V létě by jejich uši měly být chráněny voděodolným krémem s ochranným slunečním faktorem a jako doplněk se může podávat B-karoten a canthaxantin 25 mg (dávka aktívních karotenoidů).
Pokud se již vyvinou nezvratné léze, připadá v úvahu chirurgický zákrok – amputace konců uší. Pacientům s keratózou, kteří nejsou adepti na chirurgické ošetření, může pomoci podávání kyseliny retinové. Pokud je podávání kyseliny retinové neefektivní nebo je přípravek nedostupný, je možná superficiální iradiace se stronciem nebo imiquimodem. Když všechny zmíněné terapie selžou, je bohužel nutné přistoupit k radikální amputaci ušních boltců – pinektomie.
Solární dermatitida trupu a koncových částí těla u psů
I když jsou nos a uši nejvíce vystavované slunečnímu záření, poškození může postihovat i jiné časti těla. U tažných plemen psů se vyskytuje solární glositida. Na tomto onemocnění se podílí několik faktorů: Nepigmentovaná nebo slabě pigmentovaná kůže, slabé osrstění, vystavení této oblasti slunečnímu záření.
Tento typ solární dermatitidy se vyskytuje u psů, kteří se rádi vystavují slunci nebo nemají před ním úkryt. Mezi predisponovaná plemena patří dalmatini, americký stafordšírský teriér, německý krátkosrstý pointer, bílí boxeři, whippeti, bíglové a bulteriéři.
Klinické příznaky
Nejvíc postiženou oblastí bývá trup a břicho, ale léze se mohou vyskytovat na nose, uších, konci ocasu a na distálních částech končetin. Zpočátku jsou viditelné popáleniny od slunce. Postižená místa jsou začervenalá. Za 1-3 dny se objeví šupinatění kůže, postižené místo je křehké a stává se nekrotickým.
Při chronickém vystavovaní slunci dochází k aktinické folikulitidě, formovaní cyst anebo fibróze kůže. Postižené okrsky kůže jsou na pohmat hrubší, onemocnění graduje až do výskytu erozí, ulcerací, a tvorbě strupů. Někdy se vytvoří nekróza, fistulace a jizvy. Onemocnění může způsobit vznik karcinomu skvamozních buněk. Sluncem poškozená kůže je také predisponována pro vznik hemangiomu až hemangiosarkomu.
Léčba
Léčba spočívá ve vyhýbání se slunečnímu záření, používaní ochranných krémů nebo krycích oblečků. V odborné literatuře je popsaný i prospěšný účinek B karotenů v kombinaci s protizánětlivými dávkami kortikoidů.
Nasální solární dermatitida u psů
Vyskytuje se jako reakce na sluneční záření na slabě pigmentované kůži nosu psů. Postižení psi se mohou již narodit s nepigmentovaným nosem nebo nos zvířete může postupně projít spontánní nezánětlivou depigmentací. Mezi plemena s vyšším rizikem výskytu patří australský ovčák. Každý pes, u kterého došlo k depigmentaci nebo ztrátě osrstění, je sekundárně náchylný vůči tomuto onemocnění.
Klinické příznaky
Léze se v zásadě vyskytují na přechodu (spojení) osrstěné a neosrstěné časti nosu, ale také libovolná část nosu nebo tváře zvířete může být postižená. Mezi první projevy patří zarudnutí a šupinatění kůže. Následně začne vypadávat okolní srst, tvoří se strupy a až vředy. Pokud se přistoupí k intenzivní ochraně před sluncem v raných stádiích, kůže se může úplně zahojit. V mnohých případech se ale k těmto opatřením přistoupí pozdě a léze se pak hojí jizvou. Ta bývá zpravidla větší než původní léze a citlivější na sluneční záření a traumatické poškození. Při dalším poškozování se léze zvětšují až ulcerují (vředovatí) a mohou snadno krvácet. I když je to vzácné, může se vyvinout karcinom skvamózních buněk.
Diagnóza
Diagnóza onemocnění se dá stanovit dle anamnestických údajů, klinického obrazu a zlepšení ochrany kůže proti slunci. Pokud jsou léze již chronické, připadá mezi možné diferenciální diagnózy mnoho dalších onemocnění: Např. diskoidní nebo systemický lupus, erytematózus, dermatomyozitída, epidermolysis bulosa, pemfigus, reakce na léky, infekční folikulitida a furunkulóza vyvolaná bakteriálními, dermatofytozními, demodexovými, kvasinkovými nebo leišmaniovými infekcemi. Diagnóza solární dermatitidy se definitivně potvrdí histologickým vyšetřením bioptického vzorku poškozené kůže.
Léčba
Po potvrzení diagnózy se léčí existující léze a zabraňuje se tvorbě nových. Terapie dle závažnosti příznaků spočívá v ochraně před sluncem, podávání karotenoidů a kortikoidů. V případě, že je přítomná bakteriální infekce, doporučují se i celková antibiotika.
Nemocné zvíře se musí vyvarovat slunečnímu záření od 9. do 15. hodiny. Pokud se slunci nedá vyhnout, je potřebné nanášet přípravky, které odrážejí záření nebo před ním chrání – voděodolné krémy s ochranným faktorem minimálně 30 SPF, které se nanesou na kůži 15-30 min před jejím vystavením slunci nebo 2x denně.
Upozornění: Tento článek je pouze informativní a nenahrazuje odbornou konzultaci nebo vyšetření zvířete veterinárním lékařem. Pokud máte jakékoliv pochybnosti o zdravotním stavu Vašeho zvířecího mazlíčka, neprodleně kontaktujte svého veterinárního lékaře.
27.08.2019
